<p>SOBÁKOV: DUBÁCI jsou mladým občanským sdružením, jehož půlroční činnost v malé vsi Sobákov na Českodubsku, zaujala již řadu obyvatel v okolí. V nádherné podještědské krajině plyne život zcela jinak než ve městě, a mladému sdružení se podařilo zaujmout občany, kteří mají rádi svůj kraj a chtějí přispět podle svých možností.</p> <p>Dubáci se prezentují jako sdružení, které chce připomenout historii tohoto českého kouta Podještědí. Jedním ze zakladatelů je student Jan Havelka, který ochotně odpověděl na otázky, jak si on a jeho přátelé představují svou činnost. </p> <p>Máte v úmyslu svou činností jen bavit místní občany nebo také prezentovat kraj v širším pojetí?</p> <p>Každopádně bez občanů, míněno místních, by to nešlo. Jen oni totiž naše úsilí mohou zúročit v tom smyslu, že se např. průběžně budou starat o památky a o své okolí, aby se v Podještědí příjemně žilo. Stejně tak jakási všeobecná dobrá nálada, která pramení z kulturně žijící společnosti, to je věc, která se dlouhodobě pěstuje a není tolik závislá na turistech. Ale uvědomuji si, jaké perly, míním tím např. komendu v Českém Dubě nebo letařovický kostel sv. Jakuba, tu máme. Proto jsme s Klubem českých turistů napojili sloup sv. Jana na turistickou trasu, proto jsme otevřeli nádherný kostel v Letařovicích v rámci celostátní Noci kostelů.</p> <p>Místa v Podještědí jsou ve veřejném životě opomíjena včetně místních osobností, chcete svou činností ukázat na jejich krásu a duchovní hodnoty?</p> <p>Nádherná příroda, specifická lidová architektura, drobné sakrální památky, to všechno je součástí paměti podještědské krajiny. Jde o udržování příslovečného genia loci, který je utvářen i příběhy osobností, jako byli Karolina Světlá, František Křelina, Josef Škoda, učitel Václav Havel, Tomáš Edel, Radek Brož… Patří sem ale i drobní písmáci a vlastenci z jednotlivých vesniček, které objevujeme jen velmi pomalu, o to s větším obdivem. </p> <p>Vznikli jste na jaře letošního roku a od té doby jste se již představili několika akcemi, cítíte pozitivní nebo negativní odezvu?</p> <p>Cítíme především ta pozitiva. Ohlasy místních z Noci kostelů, kteří si nedovedli představit, že by letařovský kostelík, osvětlený svíčkami, mohl být tak krásný. Že se dá obnovit již léta zapomenutý sloup sv. Jana a vést kolem něj turistickou trasu. Že se dá jít procesím, aniž by to byla nuda.</p> <p>Myslíte, že by vlastenecké uvědomění obyvatel obcí na Českodubsku mohlo být větší?</p> <p>Myslím, že ani ne. Obecně ale platí, že se má připomínat to, na co můžeme být hrdí a ještě lépe nejen připomínat, ale takové hodnoty i vytvářet. Být neustálými buditeli. A těch má Podještědí, Pán Bůh zaplať, stále dost. Nemohu nezmínit předčasně zesnulého Dr. Tomáše Edela, dlouholetého ředitele Podještědského muzea, který, ač v mnohém osoba kontroverzní, byl oním buditelem v pravém slova smyslu. Zcela z ničeho vydupal étos Českého Dubu jakožto města johanitské komendy, sv. Zdislavy a Havla z Lemberka. Už to nebylo jen Podještědí Karoliny Světlé, o jejíž odkaz vzorně pečuje světelské Sdružení rodáků. A Českodubští najednou věděli, na co mohou být hrdí, co je historické pouto. S Edelem odešla jedna velká nadšenecká vlna, na níž si dovolujeme skromně navázat. </p> <p>Uskutečnili jste barokní pouť, můžete se o ní zmínit podrobněji?</p> <p>Na té Pouti mezi dvěma Jány se hodně zpívalo. Vše začalo u komendy v Českém Dubě procesím do osady Letařovice. Chtěli jsme ukázat, jak českodubskou krajinu a její památky mohli vnímat naši předkové, kteří jí prochodili křížem krážem nejen za prací, ale právě i během různých procesí. Barokní kapela Ritornello hrála předzpívávané poutnické písně a lidé, nad vše mé očekávání, se ke zpěvu přidávali! Netušil jsem, že mohou být ty prastaré šlágry z barokních kancionálů takovými hitovkami. Zpíval snad každý. Na návsi poté tancovaly a zpívaly Horačky, v kostele zazněl koncert písničkáře Karla Vepřeka a klasické varhanní hudby. </p> <p>Hodláte jít cestou recesních projevů anebo v kontrastu se současnem být naladěni na duchovní strunu, která nemá ve společnosti velký ohlas?</p> <p>Každý jsme ve sdružení úplně jiný, máme jiné zájmy, věk, povolání. Z toho vycházejí i různé, navzájem se doplňující priority. Mě baví obnovovat památky, vtiskávat jim novou náplň a význam. Hledám v nich duchovní hodnoty, jež se dají předat. A to i zcela „nevěřícím Tomášům“. Tím je třeba náš místopředseda Petr Pivoňka, velký estét (i povoláním), má zájem o podještědské tradice, založil malé internetové muzeum starých předmětů denní potřeby a každou neděli v poledne chodí zvonit na náves. Na webu se vždy píše o připravovaných akcích, naposled to bylo svěcení repliky barokního deskového obrazu na návsi, 8. září se otevřel letařovský kostel v rámci Dnů evropského dědictví. </p> <p>Očekáváte podporu státních institucí? Dá se spoléhat na jejich podporu a současně na vstřícnost místních občanů a jejich chuti k dobrovolné spolupráci?</p> <p>Jsem rozhodně optimistou. Je na nás – na Dubácích, abychom všechny naše záměry jasně vysvětlovali a lidi dobře motivovali.</p>
