<p>ČESKÉ MEZIŘÍČÍ: „Cesta dobrého srdce“ je název galerie, která byla 25. února 2012 slavnostně otevřena v obci České Meziříčí na Rychnovsku. Nová galerie je v dnešní době, kdy peníze a zisk ovlivňují chod většiny události, a ještě k tomu v obci s 1700 obyvateli, jev zcela mimořádný. Majiteli malé ale krásné galerie jsou manželé Alena a Radim Novákovi, a s nimi jsem si povídali o splněném snu i o plánech do budoucna.</p> <p>Mám pro Vás návrh. Byla bych ráda, kdyby náš rozhovor začal tím, že se nejdříve vrátíme k dojmům ze slavnostního otevření Vaší galerie „Cesta dobrého srdce“ v sobotu 25. února. To byl jakýsi pomyslný první vrchol ve Vašem snažení a od jeho zdolání uplynulo teprve pár dní, co pro Vás oba ten okamžik vlastně znamenal?</p> <p>RN: Pro mě jako pro malíře to bylo určité vyvrcholení mé malířské kariéry (pozn. Radim Novák tvoří pod uměleckým jménem Ranovic). Určitě se mi zároveň splnil dětský sen, kdy jsem už jako kluk a školák brouzdal po galeriích a obdivoval velká plátna starých mistrů. Už tehdy jsem zatoužil se tomuhle „řemeslu“ věnovat a sobota 25. února, kdy jsme slavnostně zahájili provoz naší galerie, byla pro mě jakousi odměnou za dvacetiletou práci, kterou malování věnuji.<br />
Jsem přesvědčen, že jsme otevřeli určitou bránu za hranice všednosti, a chceme, aby se v prostorách galerie dělo ještě něco víc než výstavy obrazů. Velice pozitivně mě překvapil počet návštěvníků a také to, že přišli docela významní lidé, kteří už byli na slavnostních vernisážích mých předchozích výstav v Lapidariu Městského úřadu v Dobrušce nebo v Rychnově nad Kněžnou. Velmi na mě zapůsobilo vystoupení českomeziříčského sboru Celeste Canto, akci považuji za krásné přátelské setkání. Dojmy mám velice pozitivní a hřejou mě u srdce.</p> <p>AN: Pro mě byly sobotní okamžiky jakási druhá životní svatba. Dojímalo mě stát před všemi lidmi, kteří přišli, a sledovat jejich výrazy v obličeji. Někteří měli dokonce slzy v očích, což velmi umocňovalo mé dojmy. Moje pocity se těžko dají slovy popsat, vždyť se jednalo o vyvrcholení naší snahy, která trvala dvacet let. Byla to pro nás obrovská odměna za to, že jsme vytrvali, a samozřejmě také povzbuzení do další práce. </p> <p>Atmosféra na slavnostním zahájení byla skutečně působivá. Do galerie přišla spousta lidí, vedle sebe stáli bývalý starosta se současným zastupitelem, kousek od nich zdejší duchovní a ředitelka školy. Řekněte, kdo všechno se na přípravě slavnosti podílel?</p> <p>AN: Naše poděkování patří především naši přátelům a mnoha návštěvníkům mojí cukrárny, kteří nám opravdu pomohli nejen s přípravou občerstvení, ale třeba s mytím oken. Krásnou atmosféru dotvořil pěvecký sbor, zapomenout nesmím na podíl Středního odborného učiliště z Opočna a také místní základní a mateřské školy, které dozdobily galerii kresbami dětí. </p> <p>Pojďme pomalu zpět. Jak dlouho jste připravovali prostory, co všechno bylo nutné udělat a změnit?</p> <p>RN: První, co je třeba říci, je to, že ještě před nedávnou dobou hrozilo, že v těchto krásných prostorách bude provozována večerka asijského typu. S tímto řešením jsme nesouhlasili nejen my, ale i provozovatelé místních obchodů. Nás tyto prostory okouzlily nejen proto, že se nacházejí v samém centru obce, ale také proto, že jsou opravdu na úrovni. Dřív to byl vlastně bankovní dům, byla tam i obřadní síň.<br /> Moje obrazy byly dosud vystaveny v manželčině malé cukrárně, která je hned vedle. Ohlasy na výzdobu cukrárny byly velice pozitivní nejen od mnoha místních lidí, ale třeba od lidí z velkých měst, kteří mají u nás v obci a jejím okolí svoje chalupy, a o víkendu k nám přicházejí na kávu či zákusek. Právě tihle lidé mi říkali, že je moje obrazy tzv. nabíjejí a především to nás utvrdilo a motivovalo v tom, že zájem o obrazy je, že jejich jakýsi potenciál by mohl v nových důstojnějších prostorách ještě více zapůsobit. Ty jsou totiž mnohem větší a návštěvníci si tak v nové galerii budou moci v klidu vychutnávat pohledy na vystavené obrazy.<br />
Když jsme tedy nové prostory od obce do pronájmu získali, museli jsme nově vymalovat, vyměnit podlahovou krytinu, obnovit elektroinstalaci a připravit osvětlení obrazů, vyřešit výměnu zámků apod. V tomhle období nám pomohla spousta lidí, které ani není možné vyjmenovat a bez nichž si otevření galerie nedovedeme představit. </p> <p>AN: Dva měsíce, které předcházely slavnostnímu otevření, nebyly pro nás vůbec jednoduché. Nejdřív jsme opravdu bojovali za to, abychom prostory do pronájmu získali. V této snaze byla pro nás nesmírně důležitá podpora našich přátel i úplně neznámých lidí, kteří se zajímali o manželovy obrazy vystavené v cukrárně a podporovali nás v době, kdy jsme váhali, zda je možné náš sen proměnit v realitu. Dnes už věříme, že dokážeme náklady spojené s provozem nových prostor utáhnout. Vždy si vzpomeneme na hezká slova podpory, kterých se nám dostalo, ale mrzí nás, že současné vedení obce se zatím k našemu záměru staví značně rezervovaně a nezohlednilo ve výši nájemného ani to, že prostory nebudou komerčně využívány. Mysleli jsme si, že obec třeba úlevou na nájmu podpoří to, že prostory galerie bude využívat i zdejší škola a školka, to se však zatím nestalo. Přesto si velice vážíme rozhodnutí 14 z 15 zastupitelů, kteří na veřejném zasedání hlasovali pro náš návrh na využití nebytových prostor v majetku obce. Velice si také vážíme soukromé nabídky místostarosty obce, který se zúčastnil slavnostního zahájení, ocenil jeho průběh a nabídl nám pomoc při opravách sociálního zařízení. Tento nečekaný a velice vstřícný krok považujeme za první vlaštovku ve změně pohledu vedení obce na provoz naší galerie, a to i přesto, že byl učiněn z pozice soukromé osoby, ne čelního představitele obce. </p> <p>Je jasné, že provoz galerie nebude ziskový. Přemýšleli jste nad možností požádat o dotaci?</p> <p>RN: Ano, kontaktovali jsme Krajský úřad Královéhradeckého kraje a s pomocí příslušných úředníků sestavili a podali žádost o dotaci v rámci programu na podporu a rozvoj profesionálních i neprofesionálních kulturních aktivit. V případě, že náš projekt uspěje, dostaneme dotaci, která by pokryla 70 % ročních nákladů. </p> <p>Na úplném začátku byl Váš sen o vlastní galerii. Kdy a jak vlastně vznikl?</p> <p>AN: Manželův sen mít vlastní galerii vznikl už před dvaceti lety. Chtěli bychom, aby galerie byla místem nejen k prohlížení vystavených obrazů, ale především místem, kde se budou lidé setkávat, hovořit spolu a kde jim bude opravdu dobře, kde se budou cítit volně a přirozeně. Opravdu je pro nás velkým povzbuzením, když někteří lidé hovoří o tom, jak jim pohled na manželovy obrazy pomáhá, jak se tím odreagují. Několik obrazů manžel rozdal lidem opravdu velmi nemocným, ti pak mluvili o krásném pocitu při pohledu na abstraktní malbu, která jim visí doma.</p> <p>RN: Mě hodně inspirovaly návštěvy jiných galerií. Jako příklad mohu uvést návštěva náchodské galerie U Mistra s palmou, jejíž majitel je také malíř a zároveň nabízí prostory své galerie pro výstavy ostatních umělců. Poprvé jsem náchodskou galerii navštívil už poměrně dávno, ale už tehdy jsem si představoval, jaký to musí být pocit, když se galerie večer zamyká a klíč od dveří si majitel strká do vlastní kapsy. Tehdy to byl opravdový sen.</p> <p>AN: Na slavnostní vernisáži první výstavy dostal proto manžel dřevěný klíč jako symbol k naplnění snu. Následovala další výstava a sen nabýval čím dál více reálných rozměrů. A najednou tu byl závěr loňského roku, a my jsme si nebyli jistí, zda je to ta pravá chvíle proto, abychom usilovali o pronájem uvolněných prostor. Tehdy jsme si ale uvědomili, že už opravdu jsme připraveni mít vlastní galerii, že už jsme dost zralí na to, abychom to dokázali. Naše rozhodnutí požádat o pronájem prostor už nebyl bezhlavý skok do neznáma, už jsme byli na realizaci snu opravdu připraveni. </p> <p>RN: Velmi nám pomohly i ohlasy ze zahraničí, moje obrazy se dostaly třeba do Chicaga nebo jeden se prodal v Newcastlu. Odborníci nazývají můj styl malby surrealistickou abstrakcí, já tomu říkám duchovní obrazy. I to byla obrovská motivace jít do tohoto projektu. </p> <p>A poslední otázka. Mít galerii, to je nejen radost, ale také velký závazek. Kdo se bude starat o výstavy, o program, a jak budou tyhle krásné prostory celoročně využity? </p> <p>RN: Chceme, aby se výstavy a autoři v naší galerii střídali po měsíci. Neplánujeme výstavy jen obrazů, ale například i fotografií. Vedlejší prostory budou trvale sloužit pro výstavy dětských prací. Chtěli bychom, aby v naší galerii proběhl i kurz kresby a malby, prostory budou vybaveny malířskými a kreslířskými potřebami i malířskými stojany, děti si budou moci vyzkoušet jednoduchou práci s olejem. Tomu bych se rád věnoval osobně, byl bych rád, aby děti viděly, jak se napíná malířské plátno, jak se pokryje olejovým šepsem, jak se míchá barva atd.</p> <p>AN: V galerii budeme také prodávat keramiku, ručně vyrobené panenky a podobné výrobky. Chtěli bychom, aby během kalendářního roku galerie reagovala na jednotlivá roční období nebo tradice jako jsou Velikonoce, Vánoce apod. Zároveň se naše galerie stane místem, kam budou moci zájemci přijít na zajímavé přednášky. V případě zájmu jsme připraveni zprostředkovat v našich prostorách i výuku angličtiny, kurz aranžování a další, nabídka bude samozřejmě reagovat na zájem lidí. Plánujeme i koutek pro úplně nejmenší děti.</p> <p>RN: Naši galerii nazýváme „netradiční“, název vychází i z našeho záměru vybavit galerii vodní fontánou, používat vonné oleje, zajímavé osvětlení, dokázat obrazy spojit s celkovou atmosférou; vytvořit prostory, kde si člověk opravdu odpočine a bude se zde moci odreagovat. Chtěli bychom, aby zde každý návštěvník našel svoje místo, svůj koutek, kde mu bude dobře. </p> <p> Čas strávený ve společnosti manželů Novákových byl časem, kdy se zdají být složité věci mnohem jednodušší, kdy pochopíte, že jsou stále lidé, kteří dokáží být šťastní ne díky tučnému kontu, ale díky tomu, že mohou dělat šťastnými lidi kolem sebe…, a za to si zaslouží, abychom jim a jejich galerii drželi pěsti.</p>
