Filmové festivaly jsou největší zkouškou z hlediska přepravy filmů – během několika málo dnů je třeba dopravit velké množství filmů na stovky projekcí. To vyžaduje speciální servis nad rámec běžné dopravy. Tím spíš, že festivalové filmy z celého světa nemívají mnoho kopií a po promítání se musí zase rychle poslat dál. Potvrzuje to i Jiří Kouba ze zákaznického servisu společnosti TNT Express, která se podílí na dopravě filmů pro právě probíhající Festival nad řekou v Písku: „Přivážíme desítky filmů třeba z Ameriky a ze zemí mimo Evropskou unii. Musíme mít přesný časový harmonogram a perfektně vyřešené clo a pojištění.“
Ostatně spolupráce TNT Express s Festivalem nad řekou není náhodná. TNT Express podporuje i další festivaly, jako jsou Jeden svět nebo Febiofest, a má tedy v oblasti přepravy filmů výborné zkušenosti.
Kočovní promítači
První filmové představení se odehrálo v roce 1895 v Paříži. Filmů bylo zpočátku málo, a tak provozovatelé kinematografických představení, stejně jako komedianti a podobné kočující skupiny, putovali z města do města, aby našly nové diváky. Vedle toho bylo jejich hlavní starostí udržet drahou promítačku a filmy v suchu, tmě a chladu. Tehdejším nejběžnějším dopravním prostředkem byl koňský povoz, takže trpěl jak materiál, tak provozovatelé. Filmové potřeby se zpočátku dopravovaly přímo z Francie, nejčastěji vlakem. Stejnou cestou putovaly na vyvolání také první filmy natočené na našem území. Nekvalitní materiály, zdlouhavá přeprava a nedostatečné obaly často způsobily, že se po týdnech čekání na vyvolaných svitcích nic neobjevilo (kromě tmy a rozmazané šedi). Tehdy se spolu s filmovým pásmem posílaly i noty nebo gramofonové desky. Hudební doprovod byl totiž nedílnou součástí němých filmů. Občas se ovšem zápis hudebního doprovodu ztratil a pak musel pianista v promítacím sálu improvizovat.
S ohněm v patách
Původní krátké šoty brzy nahradily hrané a technicky stále dokonalejší filmy s dějem. Jejich vzrůstající nabídka vyvolala větší poptávku, která vyústila v otevírání stálých kin. Podle dostupných údajů bylo v roce 1919 na českém území na 500 kin a 38 půjčoven. Tehdejší filmy měly ovšem jednu velkou nevýhodu – byly z vysoce hořlavého celuloidu. Manipulace s nimi si proto žádala ta nejpřísnější opatření: například při autobusové přepravě musely být filmy utěsněny v kovových schránkách a umístěny pouze na střeše vozidla. Při promítání zase bylo nutné oddělit projekční přístroj od obecenstva zvláštní plechovou kabinou, v níž byly dva kbelíky s vodou a mokrá houně. I tak vzrušující filmový zážitek často končíval neméně vzrušujícím útěkem z hořícího biografu.
Ne nadarmo visívala v promítacích kabinách cedule: při vzniku požáru okamžitě utečte a nepokoušejte se nic zachraňovat. Konec tohoto nebezpečí znamenal až nástup bezpečnějších filmových materiálů na začátku 60. let minulého století.
Dvě hodiny = 20 kilogramů
S nehořlavými filmy se také lépe manipulovalo, což se projevilo i při jejich přepravě. V té dodnes převládá vlaková doprava doplněná o poštovní služby. Do kin se kopie rozváží z distribučních center v plechových boxech. Nejčastěji používaný 35 mm filmový pás je přitom rozdělen na menší díly. V Česku mají distribuční díly délku přibližně 560 až 600 metrů. Například dvouhodinový film váží 20 až 30 kg a vejde se do dvou boxů, po třech dílech v každé z přepravních schránek.
Zašifrované představení
Tato klasická přeprava filmů se dnes postupně vytrácí. V posledních letech totiž distributoři přistupují k digitální projekci, která při nižších nákladech umožňuje větší dostupnost a rozmanitost filmů. Digitální kopie stojí pouze pětinu klasické filmové kopie, a protože je uložena na malém harddisku, je snažší ji přepravovat než neskladné a těžké filmy. Digitální projekce je také kvalitnější a díky šifrovanému záznamu poskytuje rovněž vyšší ochranu před pirátstvím. Aby nebylo možné kopii zneužít, distributor filmu zasílá provozovateli kina dešifrovací klíče, bez kterých není možné film v určeném kině přehrát. Film se dá distribuovat i pomocí satelitu nebo internetu, v Evropě se však tento způsob zatím nepoužívá, prý z ekonomických důvodů. V USA je tento systém běžný a ještě více ulehčujedistribuci kopií.
Zdroj: 
