Uplynulo čtyřicet let od přepadení Československa vojáky přátelských, resp. spřátelených zemí. Od té doby bylo mnohé řečeno, a mohlo by se zdát, že už nic nepřekvapí. Mě ale ohromila informace, že 21. srpna 1968 za kuropění vstoupilo na naše území údajně 750 tisíc ozbrojených "přátel". Překvapila mě také zpráva v TV o vesnici (zapomněla jsem její jméno), kde se tenkrát všichni radovali z očekávaného osvobození, zatímco většina z nás truchlila nad ztrátou naděje na svobodu.
Měřeno délkou lidského života je 40 let velmi dlouhá doba, která určitě pomohla všem pozůstalým zahojit rány ze ztráty blízkých. My ostatní bychom měli vzpomínky záměrně vyvolávat, ti mladší se o ně zajímat.
Svoboda nikdy nezíská definitivu, pokud o ni přestaneme usilovat, necháme-li věci veřejné bez povšimnutí a nenaučíme-li se čelit nebezpečí. Myslím, že některá se dají tušit i dnes, a rok 1968, stejně jako období před i po roce 1989, nás může varovat. Jsme sice součástí demokratických struktur, ale to nás neopravňuje být lhostejnými k nedemokratickým postupům, mafiánským způsobům a k projevům násilí, arogance a nadřazenosti.
Řada měst a obcí připravila ke smutnému 40. výročí okupace v roce 1968 výstavy a další vzpomínkové akce, které si nenechte ujít. Přes všechnu hrůzu a jednotlivé osobní tragédie, mají i úsměvný prvek.
Mám na mysli zejména lidovou výtvarnou tvořivost, která téměř v jeden okamžik vyvřela jako gejzír a zaplavila veřejný prostor. Dění kometovaly sarkastické slogany, plakáty s ironií vyzývaly "rudé bratry" k odchodu a vtipné směrovky je navigovaly. I po těch dlouhých letech vám vyvolají úsměv na tváři.
Dnes se v Senátu ČR konala Mezinárodní konference "40 let po okupaci", kterou pořádal předseda Senátu MUDr. Přemysl Sobotka. Ve Valdštejnské zahradě právě probíhá setkání s občany „U příležitosti 40. výročí okupace v srpnu 1968“, rovněž pod gescí předsedy Senátu, a zahájení výstavy dobových plakátů a fotografií ze srpna 1968.
Ludmila Kučerová