RYCHNOV NAD KNĚŽNOU: První dubnový víkend se bude v Rychnově konat již XV. ročník festivalu Šlitrovo jaro, což je setkání přátel a příznivců J. Šlitra a Semaforu, spojené s koncertním vystoupením swingových orchestrů, hostováním divadla Semafor a projekcí filmů. Rychnovští si tímto způsobem připomínají skutečnost, že od jara 1939 zde Šlitrova rodina žila, nejprve ve vilce nad zámeckým parkem, poté v jiné nedaleko hotelu Panorama až nakonec zakotvili v činžovním domě naproti místnímu kinu.
Na zdejším reálném gymnáziu (dnes Gymnázium F. M. Pelcla) Šlitr odmaturoval v květnu 1943 a zanechal zde po sobě karikatury snad kompletního profesorského sboru. Jeho třída si sebekriticky říkala Sebranka, což potvrzuje jejich třídní kronika. Autory této 107stránkové publikace s podtitulem 1935 – 1943, vydané 30. dubna 1942, jsou Telecký – Šlitr. Josef Telecký, který stál za texty i snímky, na straně 51 o Jiřím píše: „Už v kvartě, když k nám Jirka Šlitr přišel, nám ukazoval své umění… Náš Jirka opravdu všecko skreslit umí, a kdo byste to do něho řekl, když k nám přišel? Asi tak dva tři dny se zdál nějaký divný, takové děťátko tiché, do tří neumí počítat. Tichá voda břehy bere. Poznali jsme brzy, kolik pravdy je v tomto přísloví. Jirka se pomaloučku ukazoval, nám se líbí takový, jaký je. Těžko ho charakterizovat, co bych měl o jeho povaze říkat – kluk veselá, pro každou švandu ušitá, žádný sígr.“ Že bylo toto „děťátko tiché“ již tehdy svébytnou osobností, dokládá i počet jeho nejrozmanitějších přezdívek. Zatímco spoluautor kroniky Josef Telecký jich měl pět, Jiří Šlitr dvaatřicet. Najdeme mezi nimi kuriózní a nezasvěceným těžko pochopitelná přízviska jako například Svěrák, Číňan, Šibal, Šilhák, Sládek, Šídlo, Trucovník či Lžíčař.
Jiří Šlitr by se napřesrok 15. února dožil 85 let a v prosinci téhož roku budeme vzpomínat 40. let od jeho úmrtí. V místech, která jsou s 
jeho jménem ať již jakkoli spojena, se proto nepochybně uskuteční řada slavnostních shromáždění. Často se při takových příležitostech instalují pamětní desky. Například na Semilsku – v Zálesní Lhotě, což je místní část obce Studenec, mají pamětní desku na domě, kde se JŠ v roce 1924 narodil. V roce 70. výročí jeho narození sice nebyla ještě hotová, ale o rok později ji zato odhaloval sám Jiří Suchý, polovina synonyma S + Š pro divadlo Semafor. Z mědi ji vyrobil akademický sochař Karel Kryška z Blatné. Také v Rychnově nad Kněžnou byla v březnu 2002 slavnému absolventu odhalena busta před gymnáziem. Následně 5. května 2003 získala vila, v níž měli Šlitrovi svůj první rychnovský byt, desku dvoudílnou – v jedné části textovou a v druhé s motivem buřinky a klaviatury. Stalo se tak v rámci 10. ročníku festivalu Šlitrovo jaro. Avšak již v listopadu téhož roku byla sejmuta. To kvůli neutěšené fasádě onoho domu ve spoluvlastnictví několika rodin, které se nedokázaly na opravě fasády dohodnout. Nakonec se vrátila do ateliéru jejího tvůrce Zdeňka Kolářského v Kostelci nad Orlicí. Jiná pamětní deska vznikla v roce 2006 díky grantu na vytvoření uměleckého díla, který udělila Městská část Praha 2 Václavu Novákovi. Původně měla být osazena na domě v soukromém vlastnictví v Praze 2, kde Jiří Šlitr během svého působení v Semaforu bydlel. Vlastník domu však s jejím umístěním nesouhlasil a neúspěšné bylo i jednání s Jiřím Suchým a divadlem Semafor. Umělecké dílo, které představuje otevřenou desku koncertního křídla, na níž je umístěna silueta hlavy v typické šlitrovské buřince, má rozměry 910 mm x 1280 mm x 50 mm, váží kolem 110 kg a prozatím je deponováno v ateliéru autora V. Nováka.
Ale ještě není nic ztraceno. Píše se rok 2008 a můžemem doufat, že se do toho příštího, kdy bude mít Jiří Šlitr půl a kulaté výročí současně, nerudovský problém – v tomto případě Kam s ní? – zdárně vyřeší.
Z podkladů PhDr. Josefa Kráma, a zejména z jeho průvodce Rychnovem n. Kněžnou http://www.rychnovskypruvodce.info/,
čerpala Eva Horníčková
